Dějepisné okénko - co byla výjezdní doložka? Nezapomínáme?

Studenti kvarty v hodinách dějepisu probírají normalizaci. Obšírnější odpověď na otázku - jak se před 1989 cestovalo.

Dějepisné okénko - co byla výjezdní doložka? Nezapomínáme?

Nedávno jsem zaslechl větu z úst bývalé kolegyně, která už neučí na naší škole a která je v důchodu, že se vlastně za socialismu ( chcete-li komunismu; socialismus byl podle soudruhů první fází beztřídní společnosti ) mohlo cestovat, kdo si prý koupil zájezd, tak mohl jet kamkoliv.
Položil jsem si otázku, proč to ona postarší dáma říká - žila tehdy v jiném státě; nemá dostatek informací ; zapomíná, říká to nevědomě; nebo prostě zcela úmyslně lže? Nevím, odpověď zná ona sama.
Pokud jste chtěli před rokem 1989 vycestovat mimo Východní blok ( i když ani tam nebylo svobodné cestování, do SSSR vás pustili soukromě jen po speciální žádosti a ještě vám nařídili trasu, ze které se nemůžete odchýlit, abyste neviděli chudobu ruského venkova), tak jste museli mít k pasu výjezdní doložku. Abyste o ni mohli vůbec požádat, museli jste mít devizový příslib. Devizový příslib - znamenalo, že vám národní banka slíbila prodej západní měny na cestu. K žádosti o příslib jste museli mít souhlasné razítko zaměstnavatele, školy, SNB a muži vojenské správy. Když jste žádost do konce února podali, tak jste měsíc čekali, příslib dostalo asi 4% žadatelů. Já jsem žádal tuším asi čtyřikrát k cestě do Francie, nedostal ani jednou. Ti šťastnější museli zase sehnat všechna razítka tentokráte na výjezdní doložku k pasu. Tu vám poté vydala správa SNB ( Sbor národní bezpečnosti - dnes policie ). A pak jste museli ještě požádat stát, kam jedete o vízum. Takto vypadalo "svobodné" cestování. Pokud si někdo koupil zájezd, jak tvrdila kolegyně, od státní cestovní kanceláře - Čedok, CKM, tak si musel také zařídil výjezdní doložku. Stačil nesouhlas jedné složky, a nikam jste nejeli. K žádostem jste také museli uvádět, kam jedete, proč tam jedete a co tam budete dělat. Plánovat hypotetickou cestu na léto jste tedy museli již někdy v prosinci či lednu.
O tom, jak se cestovalo za totality, jsem napsal kdysi několik článků pro Hedvábnou stezku. Ukázka jednoho z nich:
Vzpomenete si někdy, jak jsme cestovali před lety? Lépe, jak jsme necestovali? Jak jsme museli poníženě žádat o razítko na devizový příslib? Jak jsme se báli při přejezdu státní hranice, aby nám soudruzi z NDR nesebrali boty nebo dětské oblečení? Jak jsme museli vyplňovat celní a devizové prohlášení? Jak jsme museli mít speciální šedý pas do Jugoslávie? Jak do Maďarska byly forinty na příděl? Jak vyvoleným při cestě do Západní Evropy nasadili do autobusu několik vyškolených soudruhů? Jak se ti vyvolení báli, aby kontrola na hranicích nezjistila, že mají pár načerno vykšeftovaných dolarů ukrytých někde ve spodním prádle? Jak jsme po výjimečném stavu v Polsku několik let nemohli ani tam? Jak nám čtyřicet let necestování a socialistického zásobování deformovalo žebříček hodnot – copak se to masově vozilo ze Západu po pádu Železné opony – časopis Bravo či třeba plechovková cola-cola? Jak jsme se poprvé vydávali do Západní Evropy jako vystrašená zvířata v rozpadajících se karosách, s řízkem v alobalu, bez jazykové vybavenosti, v šusťácích a tenistkách?
Milan Kulhánek

Certifikát

Newsletter

Chcete, abychom Vám zasílali novinky na e-mail? Napište Váš e-mail do formuláře a potvrďte. V případě, že již nemáte zájem o odběr novinek, stiskněte odebrat.


Jsme na FB