Okénko základů společenských věd
Na úrovni prvního ročníku vyššího gymnázia tvoří velkou část výuky základů společenských věd psychologie. Studenti se zde seznamují především se základy obecné psychologie (co je lidská psychika, psychické procesy jako čití, vnímání, představivost, fantazie, myšlení, pozornost, paměť, vůle, city) a s psychologií osobnosti (pojem osobnost, temperament, aktivačně-motivační vlastnosti, vztahy a postoje, vlohy a schopnosti, nadání a talent, charakter, vůle a svědomí). Několik hodin je také věnováno vývojové psychologii, duševním poruchám a duševnímu zdraví.
Výuka psychologie přímo vybízí k diskusím se studenty a nabízí zajímavé náměty na problémové úlohy a na samostatné práce žáků. S bystrými studenty kvinty, ve které v tomto školním roce vyučuji, se lze pouštět i do složitějších úloh. Rozhodl jsem se seznámit je nad rámec běžné výuky s různými teoriemi vývoje lidské osobnosti. Běžně se pro popis vývoje lidské osobnosti používá interakční teorie (psychosomatická), podle které je vývoj osobnosti člověka výsledkem vzájemného působení vnitřních i vnějších faktorů. Tato teorie pak etapizuje život člověka od prenatálního období až po kmetství. S touto teorií jsem studenty seznámil při výuce. Ostatní teorie vývoje osobnosti člověka jsou pro středoškoláky složité, proto jsem pro ně připravil velmi stručné teze. Jednalo se o tyto teorie:
1. Etapizace vývoje osobnosti člověka podle převládajících činností
Činnosti člověka lze rozdělit do dvou velkých skupin: předmětné (člověk a věci kolem něj) a interpersonální (člověk a lidé kolem něj). Během vývoje osobnosti člověka dominuje vždy jen jedna z těchto skupin činností.
2. Eriksonova psychoanalytická teorie etap vývoje osobnosti
Podle E. H. Eriksona (americký psycholog 20. stol.) se každé životní období vyznačuje určitým vývojovým konfliktem, kterému je jedinec vystaven a který musí překonat.
3. Freudova teorie etap vývoje osobnosti
Teorie je postavena na tom, jakým způsobem člověk dosahuje slasti (neboli na něčem, co Freud pojmenoval Libido).
4. Piagetova kognitivní teorie etap vývoje osobnosti
Podle Jeana Piegeta (švýcarský psycholog 20. stol.) je pět etap vývoje osobnosti podle poznávacích procesů a způsobů myšlení.
Úkolem studentů bylo seznámit se s těmito teoriemi a pokusit se je stručně porovnat - v čem se shodují, v čem se liší. Byl jsem překvapen, že většina studentů kvinty zvládla tento problémový úkol skvěle. Studenti se při řešení tohoto úkolu seznámili s významnými psychology, s důležitými teoriemi vývoje lidské osobnosti a prohloubili si svoje schopnosti analýzy textu, které si bezpochyby přinesli z nižšího gymnázia. Níže uvádím řešení jedné studentky.
Dle mého názoru jsou si více podobné Psychosomatická teorie a Etapizace, protože popisují návaznost mezi psychikou a tělem, sociální vztahy mezi lidmi, podmínky pro vývoj osobnosti, učení se novým činnostem a jejich vykonávání.
Etapizace popisuje střídavé intervaly v délce několika let, kdy se daná osobnost upíná na lidi okolo nebo se učí poznávat nové předměty a podněty a pracovat s nimi.
Psychosomatická teorie řeší biologický, psychický a sociální vývoj osobnosti a především jejich propojení.
Freudova teorie je zaměřena pouze na „pocit slasti“ a jeho naplnění v průběhu života, nezaobírá se lidskými vztahy či jinými okolnostmi.
Vrcholem našeho půlročního kurzu psychologie byla ročníková práce s tímto zadáním: „Na základě půlročního studia psychologie proveďte odborné zhodnocení možností využití poznatků z psychologie v každodenním životě (nejlépe ve svém).“
Se studenty jsem téma náležitě probral a dostali i osnovu, na co by neměli při zpracovávání zapomenout. Na práci měli čas více jak měsíc. Výsledek byl skvělý. Přečetl jsem si mnoho zajímavých prací. Mě nejvíce oslovují práce studentů, které jsou originální či osobní a přitom i dostatečně odborné, čímž míním, že reflektují to, co jsme si při výuce k danému tématu řekli. Jednu takovou práci vám nyní nabízím k přečtení. Je hodně osobní, ale „psychologično“ v ní najdeme také. Autorem je student kvinty Petr Vejrosta, který souhlasil se zveřejněním svého jména i své práce.
Karel Výravský
Jak si korona hrála a stále hraje s mými city
„Využití poznatků psychologie v každodenním životě“, téma, při kterém se mi vybaví jediná věc. A to COVID-19 a rok 2020. Za tu dobu, co žijeme covidový život, se v mém životě z psychologického hlediska změnilo mnoho věcí. Hlavně mezi přáteli. Ale ne, že by mi korona přátele sebrala, ba naopak! S některými jsem se dostal do bližšího kontaktu. Ale pojďme na úplný začátek všeho. Tedy 1. března roku 2020. Den, kdy nás do Čech přišel navštívit koronavirus.
Byl zrovna víkend, takže jsem nepodnikl nic zajímavého. Ale náhle jsme se s mamkou dozvěděli nepříjemnou zprávu. A to, že v Česku jsou potvrzené první tři případy nemoci COVID-19. Oba nás to nemile překvapilo. Ovšem pár minut na to mě napadla myšlenka, že by se mohly uzavřít školy. A týden na to se tak opravdu stalo! Byl jsem radostí bez sebe a určitě jsem nebyl jediný. Čtrnáct dní prázdnin, to je snad sen každého studenta. No jo, ale když se ze dvou týdnů prázdnin stane dohromady téměř rok prázdnin, to už není nic příjemného. Den ode dne se náš svět začíná čím dál tím víc zužovat, až nakonec nejsme schopni ani navštívit své přátele. A to s sebou nese následky. Vztahy mezi partnery nespějí k dobrému. I vztahy mezi lidmi, přáteli, mezi svými blízkými, a to je prostě špatně. V tu chvíli přináší covid světu pouze zlé, smutné emoce, nepříjemné zážitky a veselé naopak krade.
Mnoha spolužákům ten kontakt s přáteli opravdu chyběl. Často jsem také slýchal od rodičů větu: „To ti přátelé nebo spolužáci nechybí?“ Jsem introvert a v té době mi popravdě přátelé zas tak nechyběli. Většinu covidového času jsem strávil u počítače. Když tedy bylo pěkně, vyrazili jsme s mamkou na kolo nebo jeli na borůvky. To bylo snad mé nejlepší období, co se týče covidu, protože jsem byl dokonce i zamilovaný a svět se zdál fajn. Ale později se mi začalo trochu stýskat. Stýskat po škole. Chyběla mi ta atmosféra, to psaní perem do sešitů, nabíraní vědomostí, zdá se to divné, ale i procházení se po chodbách školy mělo také něco do sebe. Také jsem hodně postrádal (i nadále postrádám) výklad učitelů tzv. „z očí do očí.“ Mně osobně se látka lépe pamatuje z přímého kontaktu. Dokážu si vybavit situace, při kterých byla látka vykládána, a velmi mi to pomáhá.
Teď ale k situaci, která pro mne nebyla úplně příjemná. Jak už jsem psal, měl jsem takové období lásky a mé emoce byly jednou nahoře a jindy zase dole. Zkrátka, měl jsem často proměnlivou náladu. Tak mocně zaláskovaný jsem nikdy před tím nebyl a taktéž jsem vše prožíval poprvé. To jsem ještě ovšem nevěděl, co „láska“ je za silnou moc. Poté přišel den, kdy se to zcela nepovedlo. Viděl jsem vše jen ve zlém a mé myšlenky neměly ani ponětí, co
dobro vůbec je. Tvrdil jsem, že nepotřebuji přátele, že si po zbytek života vyhovím sám. A rovněž se ze dne na den ze mne stal nepříčetný a nepříjemný pesimista.
Poté přišla další etapa. Etapa, kdy jsem se dal jaksi dohromady. Byl to začátek školy, dne 1. 9. 2020. Původně jsem byl přesvědčen, že přátele tak moc nepotřebuji. Ale po dvou týdnech se něco změnilo. Bylo to nejspíše tím, že jsem začal více komunikovat se spolužáky. Ať už to bylo vysvětlení látky nebo prostě jen tak. A začínal jsem si toho všímat. Povídání s přáteli mi neskutečně pomohlo dostat se zpátky do normy. Zjistil jsem tedy, že k mému životu potřebuji alespoň pár přátel, s kterými mohu trochu svůj osobní život sdílet.
A teď do současnosti. Řekněme, jak prožívám situace za poslední měsíc. Nikdy předtím jsem se necítil tak pozitivně naladěn. Už nevidím svět tak zkažený jako minulý rok. Zajisté to je výsledek komunikací s přáteli. Nejsem už tak sobě uzavřený, dokonce i víc jsem sám sebe poznal. Snažím se uzdravit jizvy, které jsem na sobě způsobil svými myšlenkami. Na druhou stranu začínám poznávat některé špatné vlastnosti mých bývalých přátel a sám se jich snažím vyvarovat, ačkoli to kolikrát není snadné, např. žárlivosti.
Nakonec pár slov k závěru. Rok 2020 pro mne osobně byl velikou zkouškou. Zkouškou, která by mě měla připravit a varovat, co na mě v budoucnu vůbec čeká. Ať už to je nešťastná láska, jakýkoliv neúspěch, či dokonce i ztráta blízkého. Minulý rok mi také přinesl několik rad, jak si udržet dobré vztahy mezi lidmi, jak se lépe chovat mezi lidmi a jak vše zlé zahnat do kouta. Svět je přeci nakonec krásný. Měli bychom si tedy užívat každé hodiny, minuty, dokonce i každé sekundy, než bude pozdě. A věřit, že bude jen lépe a lépe.
