"Pamatuji si celkem přesně na ten přelom března dubna, kdy se nám naskytla tato možnost nějak aktivně pomoct Ukrajincům, kteří se dostali k nám sem do Broumova a okolí. Já jakožto němčinářka jsem měla obrovské obavy, že se nedomluvím, a proto jsem si původně ani nebyla jistá, zda se zapojím. Nakonec jsme ale s Eliškou šly do toho a už se osm měsíců držíme.
A jak to celé probíhá? Zpočátku bylo lidí opravdu dost, bylo těžké se nějak sjednotit, každý byl na jiné úrovni, každý jiné věkové kategorie, neustále přicházel někdo nový, kdo potřeboval vše vysvětlit od začátku... Postupem času se ale počet lidí celkem ustálil, až na malé výjimky sem tam, a nyní se drží stabilně 4 dámy, se kterými už se můžeme dostávat i do větší hloubky a poznávat různé záležitosti týkající se češtiny. Není to vždy úplně jednoduché, dříve jsme fungovaly spíše jako pomocníci učitelů češtiny, teď už učíme samy za sebe, takže je to pro nás určitě celkově náročnější, musíme přemýšlet nad tím, jaká témata (ne)máme rozebírat, musíme vhodně zkombinovat gramatiku a mluvení, připravit si materiály...
Ale chtěly bychom zdůraznit, že přestože to bývá i dost náročné, opravdu moc nás to posunulo a je to velmi cenná zkušenost. Díky tomuto doučování jsme se i více zamyslely nás naší výukou cizích jazyků a také nad samotnou češtinou. Spousta věcí je pro nás samozřejmých a nepřemýšlíme nad nimi, protože čeština je náš mateřský jazyk, ale právě tady jsme si uvědomily, jak je ten jazyk vlastně opravdu logický a že skrývá spoustu krásných záležitostí, které si normálně neuvědomujeme. Nejhezčím na tom však je vědomí, že se snažíme nějak pomoct. Že můžeme. I když to není nic velkého. Ale je. A největší odměnou pro nás je vidět a slyšet tu vděčnost těch lidí, na ulici se k nám nadšeně hlásí, chtějí si povídat...Dámy, jsme rády, že jste se odvážily svěřit se do našich rukou a že jsme díky Vám mohly poznat spoustu nových věcí a věříme, že nám to pojede dál. Jsme s Vámi!
Pěkně do Leona napsala, my děkujeme také. (mk)
