Ve třídě 2.A a ve třídě sextě se nyní zabýváme politologií. Velký prostor jsme ve výuce věnovali formám státu. Formou státu rozumíme způsob organizace státní moci a režim jejího fungování. Formu státu tvoří: 1. státní režim, 2. forma vlády, 3. členění státu. Státní režim může být buď demokratický (obyvatelstvo má přístup k řízení státu), nebo nedemokratický (obyvatelstvo se nemůže podílet na řízení státu). Forma vlády je dána tím, zda vládne jedinec nebo se na vládě podílejí všichni. Podle toho pak máme autokracie nebo republiky. A členění státu znamená jeho územní organizaci a vztahy mezi státem jako celkem a jeho územními částmi. Z tohoto pohledu politologie rozlišuje konfederace, federace a unitární státy. Hodně jsme hovořili o republice, protože to je forma státu, ve které žijeme. Srovnávali jsme republiku prezidentskou, semiprezidentskou a parlamentní a vysvětlovali jsme si jejich výhody a nevýhody. Samozřejmě jsme také k jednotlivým formám státu hledali příklady mezi současnými státy světa.
Na konci tohoto tématu jsem studentům uložil domácí úkol - měli napsat pojednání na téma: „Kdyby ses mohl stát vládcem nějaké země, jakou formu by měla a proč?“ Mnozí studenti napsali velmi zajímavá pojednání a některá z nich stojí za přečtení.
Kvido Hadaš: Můj ideálni stát
Pro mě osobně znějí velmi zajímavě myšlenka komunismu či absolutní anarchie, jenže jen myšlenky dané myšlenkou jsou z důvodu lidského faktoru nerealistické. Obě tyto myšlenky potřebují lidskou snášenlivost a absenci chtíče moci či vlastnictví. Tudíž ideálním zřízením státu je dle mého názoru jednoznačně demokracie (jak říká můj otec diktatura většiny), jenže i ta má své mouchy. Častým problémem demokracie může být například to, že velké množství lidí neví, co chce, či se nechá velmi snadno ovlivnit cizím názorem, což činí z demokracie hrozbu hromadění moci. Dle mého názoru je velmi důležité, aby si každý člověk o svém životě rozhodoval co nejvíce sám jako jednotlivec a nejen si nechal říkat, co má dělat. Stát by měl mít funkci správy země a pomoci s některými sociálními problémy, ale ne hromadění moci, natož utlačování obyvatel. (Zveřejněno se souhlasem autora.)
Martina Dziaková: Diktátor
Kdybych se mohla stát vládcem jakékoliv země a mohla si vybrat její formu, byla by to diktatura. Nejspíš se ptáte proč. Já vám to tedy prozradím. Být diktátorem má mnoho výhod, ale musíte si to umět zařídit. Prvním bodem na seznamu je zbavit se politických nepřátel (nějak nenápadně), do jejich funkcí poté dosadit svoje přátele nebo ještě lépe svou rodinu. Dalším bodem je kontrolovat volný tok informací, protože to odstraní zdroje potenciální kritiky. Nejlépe změnit média v propagandistický nástroj pro můj režim. Nejdůležitější cíl však je vytvořit ideologii legitimizující moc. Když už lidem beru svobodu, bylo by dobré jim vysvětlit, proč je to nutné a velice dobré. Pokud tomu lidé uvěří, budu si moci vůdčí roli nárokovat doživotně a ideálně ji přenesu na potomstvo. Být diktátorem je výhodné, protože bych akumulovala moc manipulací srdce a mysli svých občanů. Tímto svým počínáním si vytvořím půdu pro neomezenou pravomoc a vládu nad vším a všemi.
Být diktátorem je zkrátka výhodné. Hlavně nedělat chyby. Chyba je horší než zločin, když jde o moc. (Zveřejněno se souhlasem autorky.)
Karel Výravský
Aristoteles (384 - 322 př. n. l.), autor spisu Politika, ve kterém se jako první pokusil o členění forem státu.
