Ptal se mi spolužák z vysoké školy, ty ještě jsi ve školství, co tě tam drží, to se přece nedá s těmi dnešními "haranty" vydržet? Dotyčný dělá ve výrobní firmě, myslím si, že nikdy nezažije to, co zažívám já. Třeba dnešní ráno. Zvoní. První hodina. Vejdu z kabinetu do třídy a tam moji studenti v pozoru, dva u tabule. Jeden mi předává vlastnoručně upečený mechový dort, druhý talíř a na něm domácí sýry z farmy rodičů Petra Lofa. Nebyla to samozřejmě úplně normální hodina, měl jsem na Dušičky narozeniny. Tohle přece nikdo za peníze nekoupí. Bylo to nádherné a vyrazilo mi to trochu dech. Pak společná fotografie a pojídání výborného dortu. Nebylo to sice přesně podle osnov, ale byla to hodina, kvůli které učíme. Mám na gymnáziu pátou třídu, je to tak trochu jako s dětmi. První třída - to byl experiment, zkouška metod, co, kdo vydrží. Druhá třída podstatně jemnější metody. Třetí třída... už mohou skoro všechno. Přijdeme časem na to, že ty tvrdší metody stejně k ničemu nebyly. Pak čtvrtá a nyní pátá třída. To už je těžký nadhled a velká pohoda. Děkuji za vynikající dort. Nebyl moc sladký, byl nadýchaný, jemný, prostě akorát. A příští týden to v Praze na exkurzi pořádně rozjedeme, jak se na třeťák patří.
/mk/
