Tím spíše mě těší, jaký ohlas mezi studenty exkurze měla. Každý si v programu našel to svoje, ať už to bylo sympaticky odlehčené představení Snu čarovné noci v Národním divadle, prohlídka historické budovy Národního divadla okořeněná programem Fakeskape, ve kterém jsme si mohli zahrát na investigativní novináře, či Neviditelná výstava, která nám dovolila vcítit se do života nevidomých.
A právě nahlédnutí do světa lidí, kteří jsou z našeho pohledu znevýhodnění a musí se ve svém životě vypořádat s řadou omezení, jako by předznamenalo to, co nyní prožíváme všichni. Nebyla jsem na této výstavě poprvé a opět se mi potvrdilo, že návštěvníkům umožní po pouhé hodince přehodnotit přístup k takzvanému normálnímu životu. Mnohým poskytla možnost zamyslet se nad jejich životními hodnotami, předsudky a vztahy k druhým lidem. Naši nevidomí průvodci nám dokázali otevřít oči těsně před tím, než na nás všechny dopadla omezení související s pandemií. Ukázali nám právě včas, jak je důležitá empatie a odhodlání vypořádat se s nepříznivým osudem. Doufám, že tato inspirace, kterou jsme na výstavě načerpali, nás bude provázet i v časech, kdy se naše životy opět vrátí do normálu.
Helena Knittelová
