V tomto smyslu zahájila v tercii ve středu 30. května své vzpomínání na tři roky prožité v koncentračním táboře Terezín paní RNDr. Michaela Vidláková, která se často schází se studenty, aby jim vyprávěla svůj příběh a pomohla jim uvědomit si, k jakým závažným událostem v naší historii došlo.
Paní Vidláková, rozená Lauscherová se narodila roku 1936 v Praze do židovské rodiny. Byly jí teprve dva roky, když byla republika obsazena, a šest let, když byla odvezena spolu se svými rodiči do shromažďovacího tábora v Terezíně. Těsně před obdržením příkazu k odjezdu si nejen celá její rodina, ale i ostatní Židé prožili útlak pro nás dnes nepředstavitelných rozměrů.
„V Terezíně byl důležitý jeden pocit, který já, jakožto dítě, měla. A totiž, že se nás dospělí snažili chránit. Chtěli nám ty drsné podmínky, které v Terezíně byly, jakkoliv zpříjemnit. Velká věc bylo také kamarádství, které nám dávalo pocit, že tam jsme všichni na jedné lodi a táhneme za jeden provaz.“
Pamětnici holocaustu doprovázel a její vyprávění debatou se žáky zahájil pan Radek Hejret, koordinátor vzdělávání z české pobočky ICEJ ( Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém).
Tři vyučovací hodiny utekly jako voda. Oba hosté se velmi pochvalně vyjádřili ke spolupráci s tercií a ocenili vědomosti, které už žáci v tomto věku o historii mají. A naopak my jsme byli překvapeni, jak samozřejmě umí i ve vyšším věku paní Vidláková zacházet s počítačem a komentovat prezentaci, kterou si ke svému vzpomínání připravila.
Mgr. Marie Vintrová
