Drazí přítomní - čtenáři!
Jakožto maturitní třídě nám přísluší povinnost poděkovat všem, kteří se na našem zdárném skoroabsolvování gymnázia podíleli – vedení školy, kantorům, rodičům a ostatním dobrým lidem, kteří nás nenechali propadnout. Jak si ale většina z vás mohla povšimnout, nejsme dvakrát svědomití a povinnosti zrovna s láskou neplníme, tudíž jsme hledali způsob, jak naše díky vyjádřit tak, aby se nejednalo o povinnost. Tento jsme ale nenašli, protože jsme, bohužel, zároveň i líní a pěkně prohnilí. Po chvíli usilovného (ha ha ha) přemýšlení jsme si však ke všeobecnému údivu odhlasovali, že pro jednou by se asi nic nestalo a že bychom kvůli všem těm dobrodincům mohli poprvé a naposled nějakou tu milou povinnost splnit.
Chtěli bychom tedy tímto poděkovat panu Výravskému, který prakticky po celou dobu našeho pobytu na půdě školy působil jako ředitel, a panu Ringelovi, jeho někdejšímu zástupci a stávajícímu řediteli.
Děkujeme paní hospodářce, že se slitovala a nenechala nás zaplatit všechny ty stoly a židle, na nichž jsme nesprávně seděli či se na nich houpali, a také za to, že spolu s celou kanceláří byla vždy ochotná podat pomocnou ruku tonoucím oktavánům.
Dále děkujeme všem učitelům za jejich práci, a především za to, že nás nevylili - zatím, a prosíme je, aby tak nečinili ani v pololetí a při maturitních zkouškách. Děkujeme jim za to, že s námi měli tolik trpělivosti, a když ji neměli, tak si zařvali a opět našli sílu pokračovat v marném boji proti negramotnosti. Děkujeme, že vzdělali nevzdělatelné. Děkujeme, že i když to u mnohých z nás tak úplně nevyšlo, snažili se ze všech sil.
Poděkování patří také panu školníkovi a paní uklízečce a jejímu týmu, protože bez nich bychom byli, jak sami dobře víme, již mnohokrát docela slušně v háji.
V neposlední řadě pak děkujeme Vám, rodičům, že jste s námi prošli všechny naše školní roky, kontrolovali a podepisovali nám úkoly, nutili nás donekonečna vysvětlovat všechny pětky, poznámky a podezřelé absence a že jste tu dnes s námi a slavíte náš poslední rok.
A úplně nakonec si dovolíme vyslovit nejdůležitější poděkování – děkujeme našim tahákům, chytrým kalkulačkám, smartphonům, motorům třídy a našeptávačům, kteří se neváhali podělit o své znalosti, drobným podvodům a falším, a především nekonečné studentské vynalézavosti, díky níž tady dnes všichni stojíme.
Uzavřeme to slovy jednoho z kantorů: „Rádi jsme tu byli, rádi odcházíme.“ Děkujeme za všechno, Vaše oktáva. odkaz na fotky:
Vaše oktáva
