Požádal jsem Lucii o krátké shrnutí toho, co dělala po gymnáziu:
"Na broumovském gymnáziu jsem maturovala v roce 2002 se samými biči. Ráda vzpomínám na hodiny krásné francouzštiny s profesorkou Košťálovou a na to, jak jsem při zkoušení v hodině zeměpisu profesorce Čtvrtečkové oznámila, že Kraslice budou určitě známé právě kvůli velikonočním vajíčkům. V průběhu studia jsem měla možnost psát pro Gymnazijní noviny a dělala rozhovory například s Jáchymem Topolem nebo Evou Pilarovou. Také nemohu zapomenout na slova našeho profesora češtiny pana Mohelníka, který mi v oktávě řekl, že na mou vysněnou žurnalistiku se dostává i tři roky. A měl pravdu. Ke studiu Vysoké školy ekonomické jsem přidala studium Jazykové a mediální kultury až tři roky po maturitě. Pár let po studiu jsem se věnovala auditu a při něm procestovala na kole celou Evropu. Vřele doporučuji Norsko a Trollí cestu, ta je na kole opravdovou výzvou. Následně jsem se podílela na implementaci strategie pobočkové sítě v České spořitelně a u toho jsem vydala básnickou sbírku Hovory ve tmě. Některé básně jsou inspirovány krajinou Nového Zélandu a Patagonie, kam jsem se v té době vydala s batohem. V současné době se věnuji implementaci IFRS účetních standardů ve společnosti O2 a u toho píši články pro cyklistickou sérii závodů Kolo pro život. Vlastně nevím, zda je můj život úspěšný, ale rozhodně jej považuji za šťastný, a nemalý podíl na tom má Gymnázium Broumov a jeho profesoři, kteří mě naučili mít k něčemu opravdový vztah, ať už to byla láska k českému jazyku, která mi vydržela dodnes, nebo chuť občas vypnout při jakémkoliv sportu, za což vděčím hodinám tělocviku s naší třídní profesorkou paní Strašilovou. "
Na fotografii Lucie na hranicích Chile a Bolívie.
-mk-
