Dnes je první postní neděle. Začíná období půstu, období pokání a také období vzpomínání na ty, kteří již nejsou mezi námi. Za týden v neděli 8.března tomu bude již deset let, co odešel na delší prázdniny Jan Holý, ředitel našeho gymnázia z let 1975 - 2003.
Dovolte mi tři krátké vzpomínky:
Epizoda první:
Psal se rok 1991, možná 1992, po plese gymnázia jsme se o půl třetí ráno potkali uprostřed ulice Opočenského. Nevím, jak to bylo možné, ale každý jsme měl v ruce dvojku bílého vína. Seděli jsme v přátelském pohovoru na parapetu (pro pamětníky - vinárna Quetta), zjistili jsme, že máme vlastně společné kořeny, Honzova Sendraž je přes údolí mé Jizbice. Od té doby jsme sis tykali.
Epizoda druhá:
Psal se rok 2000. Přišel jsem o práci a přemýšlel, co dál. Nejlepší variantou pro učitele je učit na gymnáziu. Zavolal jsem Honzovi, zda bych se tam nějak neuchytil. Měl již hotové úvazky, místo nebylo, ale říkal, nějak to uděláme, byť se to řadě lidí nebude líbit. Učitelé jako ty by neměli odcházet z Broumova. A tak tomu také bylo. Dostal jsem něco přes půl úvazku, což byl první krok k práci na gymnáziu.
Epizoda třetí:
Psal se rok asi 2001, možná již 2002. Student kvinty, snad už sexty,se opil vínem a byl nalezen kolegou na pánském záchodě v dost zoufalém stavu. Někteří požadovali vyloučení ze školy, exemplární potrestání. Honza si odvedl studenta do ředitelny, zavolal rodiče a ti si svoji ratolest odvezli nenápadně domů. Nedělo se potom NIC. Jak to bylo moudré rozhodnutí, ukázal čas. Student se dal do pořádku, udělal maturitu, vysokou školu....dnes má spokojenou rodinu.
Tolik moje vzpomínka na Honzu Holého. V mnohém jsme spolu nesouhlasili, v mnohém jsme se rozcházeli, ale naše vztahy byly vždy korektní a férové. A tak tomu má být, Honzo, měj se tam nahoře hezky a někdy na viděnou.
Milan Kulhánek
