Úspěšní absolventi: Karel Valeš - finanční analytik u Deutsche Boerse

Nedávno mě Milan Kulhánek oslovil s tím, že píše o úspěšných absolventech, a jestli bych nemohl napsat pár řádků o sobě. Nevím, čím jsem si zasloužil, že mě Milan zařadil mezi úspěšné absolventy, ale nebudu lhát, že mi to nepolichotilo. Díky, Milane.
Par řádků o sobě napíši rád, zvlášť pro školu, kde jsem stráví sedm let a v roce 2002 maturoval. (Pamatuji se na ten den a na následné zapíjení, jako by to bylo včera. Ani se mi nechce věřit, že je to už dvacet let.
Když jsem v roce 2002 odmaturoval, ještě byla povinná vojenská služba. Jelikož jsem měl plno jiných zájmů než studium, na vysokou školu jsem se nedostal.
Abych se vyhnul vojenské službě, rychle jsem si našel na rok jazykovou školu Pastime Náchod, kde jsem se rok soustředil na angličtinu a matematiku. Udělal jsem státní jazykovou zkoušku. Díky neuvěřitelné trpělivosti tehdejšího ředitele školy Jana Holého, který se mnou spočítal stovky příkladů u něho v ředitelně, jsem se dostal na několik vysokých škol, vybral jsem si Vysokou školu ekonomickou v Praze.
Na širokou nabídku kultury a zábavy v Praze kapesné od rodičů často nestačilo, tak jsem získával cenné pracovní zkušenosti - vykládání kamionů s pytli kávy, práce na pokladně v Makru a desítky dalších brigád. Studentský život nabízel spoustu volna v létě, které jsem využíval na práci v zahraničí. Jedno léto jsem byl dělníkem v Anglii, další číšníkem v hotelu v Řecku, další pracoval na farmě v Sicílii, prostě skvělá škola života.
Podnikohospodářskou fakultu jsem ukončil v roce 2009, s tím, že poslední tři roky jsem měl stabilní kancelářskou práci. Cítil jsem, ze by to chtělo nějaké dobrodružství, tak jsem i za peníze rodičů vyrazil na studentské vízum do Austrálie. Z původních osmi měsíců byl nakonec rok. Zaplatil jsem si jazykovou školu. Tentokrát jsem se připravoval na CAE (Cambridge Advanced English) zkoušku a poté jsem mě tříměsíční kurz Business English. Rok v Austrálii byl plný zážitků, všem doporučuji si vzít batoh a vyrazit do světa, kamkoliv, sami bez rodičů, přátel, kamarádů se musíte naučit o sebe postarat.
A po divokém roce u protinožců jsem začal budovat nudnou kariéru ve financích. Po dvou letech jsem se začal nudit, táhlo mě to do světa, nechtěl jsem ale už sbírat cukety nebo dělat barmana. A protože moje nejoblíbenější město byla Barcelona, už na vysoké škole jsem se učil španělsky, začal jsem hledat práci ve Španělsku. Byl rok 2012, byla finanční krize, ze Španělska spíše všichni utíkali, práci se mi tam nedařilo najít. Nakonec jsem začal hledat i jinde, práci nakonec našel v Bruselu. Opět ve finančním sektoru. Tak jsem sedl na Florenci na autobus a vyrazil do Bruselu. Brusel je město plné lidí z celého světa. Zapsal jsem se tam na jazykovou školu, nyní na francouzštinu. A začal hrát fotbal za československý tým. Díky tomu jsem získal partu lidí nejen na posezení ve skvostných hospodách, ale také jako zdroj cenných zkušeností o životě v Belgii. Nakonec jsem tam žil pět let. Poslední dva roky byly zajímavé v tom, že jsem žil v Belgii, ale pracoval jako konzultant bankovních regulací pro společnost Deloitte v Praze, která mě alokovala pro projekt v Deutsche Boerse ve Franfurktu nad Mohanem. Každé pondělí v 5:30 ráno jsem sedl na vlak v Bruselu a v 8:30 jsem vystoupil ve Frankfurtu. Tam jsem do čtvrtka pracoval a bydlel na hotelu a ve čtvrtek odpoledne jsem zase jel zpět do Bruselu. Když projekt ve Frankfurtu skončil, byl jsem poslán na jiný projekt, a to do Škody Mladá Boleslav. To už se mně tak moc nelíbilo.
Teď jsem každý víkend místo ježdění vlakem do Bruselu létal. Proč?
Našel jsem si tam přítelkyni, Francouzku z Bretaně, která strávila rok na studiích v Olomouci a naučila se obstojně česky. Po čase jsem byl zase alokovaný na projekt v Deutsche Boerse, ale v jejich pobočce v Praze. Nakonec jsme se do Prahy přestěhovali. Poté jsem kývnul na nabídku klienta a pracuji nyní pro Deutsche Boerse. Pracuji tu jako Business Analyst. Analyzuji jak externí požadavky od klientů, tak interní od business kolegů, hlavně v oblasti risku. Poté, když se rozhodne, že požadavky dávají smysl a budou se realizovat, napíši specifikaci pro vývojáře, kteří to podle ní implementují a testeři testují.
Jinak ta Francouzka z Bretaně neodolala kouzlu kluka z Broumova a je stále se mnou. Nyní máme dvě děti - tříletého syna a desetiměsíční dceru.
Tak to je celé, přátelé. Za dvacet let třeba bude pokračování, pokud mě Milan zase poprosí. Mějte se pěkně a s učením to nepřehánějte, život vás naučí.
Karel Valeš ml. (Karel Valeš starší tu také maturoval, jen to bylo v roce 1960)
P.S. Tak za dvacet let uvidíme, já již budu asi na věčnosti. (mk)