Za kulturou: Divadelní Kytice v Klicperově divadle

     Na apríla vyrazili zájemci o divadlo z řad našich studentů na večerní představení Kytice do Klicperova divadla v Hradci Králové. Své dojmy z představení shrnul Jan Bouček z kvarty.
     Pro některé z nás bylo její čtení noční můrou, plnou utrpení, bolesti a nadpřirozena, pro jiné se stala symbolem české literatury 19. století, spojujícím národní pověsti s dohasínajícím romantismem. O jakém dílem je řeč? Jistě, píši zde o Kytici Karla Jaromíra Erbena. Měl jsem totiž, stejně jako spousta dalších z našeho gymnázia, možnost zhlédnout tuto klasiku v divadelním provedení hradeckého Klicperova divadla.
Baladám Kytice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Vodník, Poklad a Svatební košile se dostalo poutavého zpracování, a to i navzdory poměrně komorní scéně divadla (jen porovnejte prostory „Klicperáku“ s velikým zázemím divadel v Praze, jako je Divadlo na Vinohradech či Národní divadlo). Během (asi) dvouhodinové inscenace se aktérům podařilo vykouzlit strhující atmosféru, ve které se propojily (až notoricky) známé verše jako: „… sviť měsíčku, sviť, ať mi šije niť.“ „Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly, …“ či „Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán, …“ se skvělými hereckými výkony, nápaditou scénografií a humornou nadsázkou. Zaslechl jsem sice názor, že právě humor mohl diváka „tahat za uši“, to kvůli zlehčování vážnosti Erbenova díla, mně osobně však nikterak nevadil, dokonce bych si troufl tvrdit, že ona nadsázka může představovat pomyslnou spojnici pro dnešní publikum, které se, povětšinou, čtením Kytice nudí. A pokud by vám to bylo málo, zmíním hudební doprovod, který výše jmenované body vkusně podtrhl.
     Je proto škoda, že se jednalo o poslední uvedení v této sezóně, to z důvodu těhotenství jedné z hereček. Tak či tak, Kytici Klicperova divadla mohu jen doporučit, člověk krom kulturního zážitku získá i další zkušenosti s Erbenovým dílem, které se dozajista budou u maturity hodit.
                                                                                                                                                                                   Jan Bouček, kvarta